Byl to takový kontinuální projekt pro Český rozhlas, který začal – myslím – že na jaře 2014. Úpravou pohádek od Gézy Demétera, kterou provede Kristina Žantovská, vznikne asi hodinová pohádka s romskými rytmy; a do těch rytmů já udělám slova.
Projekt si prošel několika zvraty – bude, nebude, bude, nebude – ale nakonec fakt bylo. KŽ propojila několik romských pohádek postavou Bajcúra, chytrého, leckdy vychytralého, vykuka se srdcem na dlani, vyrobila scénář a řekla, že potřebuje pět písniček – jednu sem o jídle, druhou tam o těžkém údělu, třetí onam o bilancování nad životem, čtvrtou a pátou už ani nevím kam. A starej se.
Napůjčoval jsem si pár knih o romské kultuře, přečetl několik pohádek (jsou skvostné, mají krásné mýty o založení sebe sama jako národa; vždycky jsem si myslel, že vyvolený národ jsou Židé, ale prdlajs – Bůh má nejradši Romy, proto jim dal také svět jako zahrádku, z níž si mají brát). A tak jsem psal na zvolená témata, bylo mi to škrtáno a zase se přepisovalo, a když to bylo připravené, tak se jelo do Brna točit.
Cestou expresem „Gustav Mahler“ jsem si říkal, jak si to jako představujou? Mám nějaké texty, spíš náčrty, nemáme hudbu a má se to za dva dny udělat komplet? Jenže pak jsem přijel do studia, dorazila kapela ve složení Šenki, Jano, Sarközi, dostali text, řeklo se, že to má bejt veselý, oni řekli: Takže čardáš! Třeba takhle? a spustili, Patrik Banga začal zpívat, písnička byla za tři minuty vymyšlená a mě braly mdloby.
Chodil jsem jak idiot šest let na kytaru, jenže bez listu nezahraju ani Dajánu. Tady Šenki zahrál melodii, kytarista a kontrabasista na sebe mrkli a začali valit harmonii tak, že… To je jedno.
Jo a paní Horváthová z Brna mi řekla, že ty české texty jsou lepší než ty romské a že mám cikánskou duši. Nebyl jsem v životě mockrát pyšnější.
Krásná práce. Než pohádka ofiko vyjde, tak aspoň demo z jedné frekvence:
Podrobnosti o pohádce tady na „panáčkovi v říši mluveného slova„.