Fejeton o takových těch genderových záležitostech v pohádkách.
Archiv rubriky: Copywriting, PR, editace, korektury
Dráždivá tajemství rozhovorů
Debut v Žena a život. V Bauer Media jsem už jednu štaci absolvoval (v letech 2005–2007 jako zástupce šéfredaktorky. A teď se oklikou vracím na poslední stranu!
Udržuji terabajty Paměti národa plné
To mi jednou přišel mail, že na mě nějak přišli, a jestli bych nechtěl editovat nahrávky pamětníků. Kromě toho, že mám nejradši, když „na mě někdo nějak přijde,“ tak jsem se zaradoval, protože už jsem si dlouho říkal, že bych pro Post Bellum hrozně rád pracoval. Tak jsem se utíkal podívat do Sněmovní do podkroví.
No co budu povídat, mají to tam pěkné. Jde o to, že pěšáci s diktafony sbírají vyprávění lidí, kteří prožili něco pamětihodného. Nebo prostě jen přežili 20. století, což stačí. Můžou to být vojáci, sedláci, estébáci, hrdinové, zbabělci, máničky, skauti a faráři, taktéž v kombinacích. Mně pak přijde nahrávka, já si ji poslechnu a nějak ji textově zpracuji. Vyznat se v někdy chaotickém příběhu starého pamětníka, vypíchnout to podstatné, potlačit nepodstatné, sepsat příběh, aby se dal číst, životopis a pověsit do systému.
Spousta písmenek, ale krásná práce. Mě totiž coby latentního voyeura (je člověk, co odposlouchává, audyeur?) příběhy cizích lidí zajímají. Jenom za tenhle měsíc jsem si takhle poslechl jednoho kariérního podplukovníka (zdalipak jsi znal kolegu z generálního štábu i ze strany, dědo?), jedné legendy undergroundu a jednoho pamětníka střílečky u Babic.
To jsem zvědavej, o čem budu jednou mluvit já. Jak jsem hrdinně splatil hypotéku?
Podkladová rešerše „Postavení kultury v koncepčních dokumentech krajů ČR“ po Státní kulturní politiku 2015–2020
Při přípravě nové Státní kulturní politiky na léta 2015–2020 mě z ministerstva oslovili, ať jim udělám rešerši o tom, co se píše o kultuře v koncepčních dokumentech krajů ČR. Ta se pak použila do podkladového dokumentu v části „Postavení kultury v koncepčních materiálech krajů České republiky“.
V letech 2007–2010 jsem na ministerstvu kultury v rámci oddělení kulturní politiky a koncepcí pomáhal připravit dokument Státní kulturní politiky 2009–2013 .
Chodili jsme na schůzky s úředníky, divadelníky, památkáři a knihovníky a zapisovali, co říkají. Když se témata někde setkala, tak jsme jim dali jméno a obsah. Víceméně pokročilá redakčně-editorská práce v celkově zjitřené prostředí kultury okořeněná kafkovskými momenty v Nostickém paláci. Vznikl monumentální dokument SKP (viz https://www.mkcr.cz/statni-kulturni-politika-na-leta-2009-2014-1265.html) a pak přišel Jirka Besser a všechny nás vyházel. Za což jsem mu dodnes vděčný. Jo a úvodní slovo ministra Jehlčiky jsem tam napsal já.
Fullstars: zvuk je to, co dělá rozdíl
Během roku 2012 a 2013 jsem měl na starosti web www.fullstars.cz. Obyčejný blogísek montérů domácích kin, co mají krámek s bedničkama? Omyl! David Halík, CEO tohoto podniku, je (nebo brzy bude) pro umění vychutnat si poslech to samé jako Roman Vaněk pro umění vychutnat si jídlo: neúnavný propagátor a popularizátor.
Můžete se celý život cpát v závodní jídelně a myslet si, že jste šťastní, ale jen do doby, než vlezete do špičkové restaurace. Můžete celý život poslouchat mp3 na chrastítku z Datartu, ale jakmile do vás někdo pustí nekompromisní a nezkomprimovaný hukot ze špičkové aparatury, vaše uši začnou vnímat nový svět:
Svět, jak byl zamýšlen.
Fullstars je proto, aby existovalo místo, kde najdete a) nekompromisně kvalitní zařízení po b) všech stránkách – zpracování, design, funkce -, na němž si přehrajete c) unikátní nebo aktuální nebo jinak výjimečný obsah, který vám doporučí magazín FS, d) a pokud potřebujete cokoli od zvuku – navrhnout, realizovat, poradit – obrátíte se na lidi, kteří jsou e) příčetní.
Od roku 2014 pak vedle stránek existuje také Showroom ve Vinohradském pavilonu, kde si to vše můžete osahat na vlastní uši.