Také se vám zdá, že lidé kolem tak nějak blbě čumí? Mně jo. Fejeton do Žena a život, srpen 2017.
Hovězí moment
Postřeh o „jiných stavech“ mysli každého z nás. Fejeton do Ženy a život z léta 2017.
Karmě neutečeš
Karmě neutečeš. Neutekl jsem ani tomuto fejetonu. Jo, a pod tou lepenkou na fotce je fakt vyrytej domeček. Jednou to auto prodám jako artefakt!
V nejlepších letech
Jak to vidí muž v nejlepších letech. No, titulky k tomu obvykle nevymýšlím, ale jinak dobrý… Fejeton do Ženy a život o tom, čeho jsem si všiml na jaře roku 2017.
Pískomil se vrací: Fuj, Fuj, Fuj & Plejtvák
Dvojice fláků na druhé pískomilovské mini CD „Ňam, ňam, ňam“. Zvláště gastro píseň „Fuj, Fuj, Fuj“ doporučuji do každé kuchyně.
Fuj Fuj Fuj
Plejtvák
Na spalování záleží
Zamyšlení nad tím, co se leckdy děje i v naší domácí garáži. Fejeton do Žena a život v březnu 2017.
Probuzené princezny
Fejeton o takových těch genderových záležitostech v pohádkách.
Dráždivá tajemství rozhovorů
Debut v Žena a život. V Bauer Media jsem už jednu štaci absolvoval (v letech 2005–2007 jako zástupce šéfredaktorky. A teď se oklikou vracím na poslední stranu!
Sandi Toskvig: Moderní etiketa, aneb bacha na hrášek
Na etiketu má monopol Ladislav Špaček. V MF se pokusili tenhle axiom nabourat zakoupením práv na překlad knihy Peas and Queues: The Minefield of Modern Manners. Teprve když jsem viděl výtisk, zjistil jsem, že všudypřítomný LŠ se zhmotnil aspoň v předmluvě. Tím líp, aspoň to má oficiální štempl.
Sandi Toksvig je britská instituce: spisovatelka, moderátorka, komička, politická aktivistka se specializací na práva žen atd. Peas and Queues (český název nakonec zní „Moderní etiketa, aneb dobré mravy s humorem“) napsala jako stručný návod určený cca teenagerům, jak si poradit v různých situacích. Nejde ani tak o to, „jak správně oslovit královnu“ nebo „jak se zachází s ústřicí“ – podobná témata odbývá s tím, že pokud to nevíte doteď, pak to asi vědět nepotřebujete. Spíše jde o to, jak se chovat v různých docela banálních chvílích. Spolubydlení, návštěva, rozchod, pohřeb, společné jídlo, jak přijmout nebo odmítnout pozvánku, jak se chovat v letadle nebo třeba na Twitteru. Všechno by se to dalo shrnout do „pozdrav, usmívej se, přemýšlej, zapoj empatii, a když něco pokazíš, omluv se.“ Důležité je také „nezapomeň si obléct kalhoty“ a „nepokakej se na hřišti.“ To vše ovšem psáno s takovým tím britským nadhledem, který máme všichni tak rádi.
V překladu se ztratily nuance názvu. „Peas“ a „Queues“ jsou samozřejmě jak „hrášky“, tak „fronty“. Jenže zároveň „píz“ a „kjů“ děti vyslovují „please“ a „thank you“. A když dospělý řekne: „Mind your Ps and Qs!“, tak je to něco jako „Koukej se chovat slušně!“
Ostatně hrášek. Hrášek je malý, kulatý, takže vyskakuje z talíře, a protože je zelený, tak si toho každý všimne. Správně se jí tak, že se rozmačká vidličkou spolu s bramborem nebo něčím jiným, co se dá na talíři rozmačkat a není kulaté.
Na Kosmasu koupíte za lidových 231 Kč.
Žijte bez diety. (A bez masa, mléka, oleje a soli)
Dneska mi dorazilo mých pět autorských výtisků knihy Joela Fuhrmana „Žijte bez diety“ (v originále to bylo „The End of Dieting: How to Live for Life“). V Mladé Frontě mi po loňském zářezu „Jez, abys žil: Kuchařka“ (Eat to Live: The Cookbook) dali coby dvornímu fuhrmanologovi důvěru, že si tentokrát snad opět nespletu čínské a pekingské zelí.
Ale to se spletli (i když při redakci jsme to pak chytili). Jinak už jsem si dával pozor a konečně tehdy loni implementoval poučku, kterou teď budu dodržovat zásadně: „Veď si v Evernote vlastní slovníček, mladíku, ať i za měsíc víš, jestli píšeš spíš tuřín, nebo vodnice.“
Je to kniha, kterou mnozí štítivě odloží. Cože? Žádný maso, cukr, sůl, mléko a jenom salát, čočku, houby, ořechy a kapustu? On ten Fuhrman na to jde vědecky: vezme potravinu, spočítá, kolik má živin, vydělí to kaloriemi, a vyjde mu tzv. ANDI skóre. Čím vyšší, tím lepší. Pak vezme pár těch potravin a řekne: Když budeš jíst to, co je v tabulce nahoře, budeš zdravej a dožiješ se 120 let, když to, co je v tabulce dole, umřeš nejpozději pozítří. A těch dalších tři sta stránek je omáčka okolo.
V roce 2015 vyšla v Mladé frontě Fuhrmanova kniha „Jez, abys žil: Kuchařka“, která obsahuje asi 200 nutritariánských receptů.
Proč ne. Je fakt, že během překládání jsem si některé ty principy zkoušel, a fungovaly naprosto. Snídaňové koktejly ze salátu, semínek, banánu, octa a kokosu daly člověku takový základ živin, že až do večera snad ani na další neměl chuť. Ale kila šla dolů dost bezbolestně. Je taky fakt, že po roce, kdy jsem opět naplno přešel k standardní české dietě (SČD) – ta se od standardní americké diety (SAD), která je podle knihy zbraň hromadného ničení, moc neliší – jsem to standardní české panděro (SČP) zase nabral.
Za mě: Fuhrman má bohužel pravdu. Nejde o jídlo, ale o přístup. Kdo jí prasárny z velkovýroby, žije jako nemocné a smutné prase z velkochovu. Kdo jí listí, kapustu a houby, žije jako zdravé a veselé prase z lesa. Šance tu je, akorát je třeba neházet brokolici do žita.